MY DVA

když vím že stojíš vedle mě
cítím se tak nak bezpečně
jenže jen kamarád jsi
a ja roztrhana na kusy

už dlouho zvonil poplašný zvonec
až jednou řekl jsi hele je konec
stal si tam na cestě s ůsměvem na tváři
ja čekla že pujdem k oltáři

pak sebrals odvahu
vzal si mne za ruku
řekl jsi neboj sse
však cítila jsem muku

ke konci přátelství
čekajíc nalásku
zjisttíš že všecičko
visí na provázku

provázek přestřihnes
lehce a snadně
a potom na hlavu
všechno ti spadne