Sama

Ústa zalykají se bolestí,
srdce trhají další neštěstí.

Oči trápením pláčou,
vzpomínky nešťastné kolem ní skáčou.

Tvář se zkřivila žalem,
svět potemněl kolem.

Sama a zlomena,
třesou se jí kolena.

Proč každý jí zrazujel
ještě než se vyzuje?

Měa ráda,pomáhala,
teď terčem posměchu se stala.

Bojí se dalších bolestí,
bolest nabírá kapadného skupenství.

Beznaděj se stala přítelkyní,
do kouta jí zahání.

Ale ten strach,
skončila v dětských hrách.

Ignorujíc okolí,
školním životem proletí.

Nenávidí hlavně sama sebe,
již žádné pro ni není nebe...