Nač je pláč a nač jsou slzy,
když nezvrátí to co mě mrzí,
marně se snažím vybíjet,
vztek a zklamání může zabíjet.
Nač čekat, vezmi si lopatku,
ty a s tebou celej svět,
pomůže od pondělí do pátku,
pohřbít naději číslo osmset.
Snad zní vše tak melancholicky,
jak by pěly smutné víly,
já si stavím jako vždycky,
kamarádku z plastelíny.
A než se ráno přiblíží,
bude mi muset povídat,
proč člověku vždy nejhůř ublíží,
ten koho on má nejvíc rád!