MODROBĚLO

Anotace: Někdy by člověk radši nebyl, ale bytí nám bylo dáno darem...

MODROBĚLO

Přišel jsi domů a něco se Ti lepí na podrážky bot.
Podíváš se na podlahu a všude jen rudou žříš.
Nezastavíš již z žil mojí lepkavé krve tok.
Zíráš s údivem, leč Svou práci teď uvidíš.

Ve vaně leží jen bezvládné, ledově chladné tělo.
Cladivý kov z mých prstů vypadl dávno na zem.
Na mojí kůži se rozlilo morbidní modrobělo.
Nevrátíš čas zpátky, teď co chceš ze mě si vem.