Strach

Po raním probuzení den dlouhý mě čeká,
vím že spatřím brzy tebe..
o to víc mě dnešek leká.
Zda tvůj úsměv se objeví ve chvílí náhlou...
Nebo se naše setkání stane situací zrádnou.
Všechny fakta mě náhle děsí,
strach mě obklopuje kdesi..
Kdesi uvnitř mého srdce se zabydlel rychle,
jako by mu patřilo,
chová se velmi zpychle..
Snažím se vídat tě nad míru častěji,
jde to však jen stěží,
úsměv mi mizí s vlastní naději,
život moc rychle běží..
Běží a uhání jak nejrychleji umí,
lidské rány na srdci se těžko hojí..
A tak se vídáme,
letmě zdravíme,
náznaky o přátelství,
si těžko sdělíme..
Čas ubíhá příliš rychle na to,
abych činila velká rozhodnutí,
i když prakticky vzato,
velké rozhodnutí špatné není.
O pokus malý se snažím stále,
aspoň náhodně tě potkávat dále!!