Smrt

Zatemnělou mysl, krvácející srdce již léta mám.
Smrt je již blízko loučím se se slzami v očích.
Polibek na čelo jen svým andílků naposledy dám.
Neprobudím se ráno, Já zůstanem v temnotách nočních.

Pak přišel ten, kdo zabil mě za života plného.
Růži vhodí do hrobu jako poslední bodnutí.
Odvede je sebou domů, proč udělal něco tak podlého?
Nevím, leč bylo to bez jakéhokoliv oka mrknutí.

Tak už jen klid budu napořád mít v těle.
Jenže samota mě provází na cestě věčností.
Proč život potrestal osoby co stály v čele?
Chtěla jsem žít obyčejně s kouzelnou něžností.

Nač všechno má smysl, nač mít Svůj cíl?
Není tu spravedlnost, není tu ochránců.
Chtěla jsem zůstat na tomto světě dýl.
Je mnoho katů ni hrstka věrných poctivců.