2.

Na rose před
jarolétem,
co přišlo dřív,
než jsem stihla se připravit,
kosi
pobíhají
dokola
koukolem...

V potoce, kde
žížaly mi uplavaly
příštěsvětem,
co přišel dřív,
než jsem ho stihla zmapovat,
karas
směje se
moc halasně
do básně...

A já píšu si řádky
a nemůžu se zbavit některých obrazů...

Ticho, jen to ticho,
a slzy na cizí tváři...

V pokoji, tam
na zdi visí
skoroveledílo,
co vzadu skrývá otlak mého prstu,
a pavouci
ho opředou
odzdola dopředu...

Ticho, jen to ticho,
a já už nedovedu plakat...

Nikdy, přísahám...

Jen ať se mi ti karasi nesmějí...