Havran očima havrana

Letím nocí, vítr sílí, je to jím či mojí pílí,
že jsem v dáli, v bájné zemi, kde je to tak záhadné.
Klesám k oknu, světlo září, dnes se vyspím na polštáři,
tam však je muž s bledou tváří – jeho oči nápadné.
Jeho oči, drobné mince, temné perly nápadné -
Já však dím: „Už víckrát ne!”

Zobák cvaká, drápy škrábou, vítr kvílí, nohy slábnou.
Chtěje vstanout, vzdorovati, byť v pozici výhodné,
i když slabý, přece živý, chtěl se bránit jako divý,
křídla sviští, hrdlo kráká – „Uvidím tě, havrane?”
„Uvidím tě ještě někdy, černočerný havrane?” -
„Neuvidíš! Víckrát ne!!!”



Nikol Láryšová