Přelud..

V rozestlaných květech
s růžovým nádechem,
ze slzavých očí,
s neodolatelnou vůní,
srdce tiše stůní.
Šeravá oblaka s děravou tváří,
pár vlídných slov,
naděje září
vše kolem se maří,
v polštáři z padaného listí,
tvé dlaně tváře mi čistí
od...
Hřeješ a rány hojíš,
přesto, že se mne bojíš.
Krkavčí plášť s děravou jistotou,
náhle s náhodou
utkaný přehoz stmívání
kdy kůravé marnosti
se uklání.
Rosavé pilíře s nádechem zeleným,
modravé oči a žádný stín,
povlaky peřin, zimnice ze strachu,
ukryté poklady z myšlenek vraku.
O útes rozstříštěné střepy snů,
ze sítí pár loutek bezejmenných,
z písku pár postav postavených,
a v srdci zvony bijící k pokání,
že přijdou časy
vzkvétání

někdy...

Uvadlé krajiny bez života,
pár hrobek a žádná slova,
tisíce růží bez vůní
jen
odraz, co den mi prosluní.

Odraz, jenž na stěny kreslí
z vosku svit pohřebních svící
........
déšť černočerný ztrácí se
na mé líci

V aréně o život zápasí býci
sunu naň
červený rudý šat
se smrtí si hrát

nechte mě jít...
Jsem šťastný přelud
kat
co chce mít jen
rád

Tak začněte se smát...