Pro mou krásnou Esmé

Moje krásná Esmé,
ty černá kuličko sametu,
umřela jsi mi dříve,
než jsem tě mohla poprvé uvidět,
vzít tě do svých dlaní
a říct ti, že jsi můj poklad!

Černý chlupatý poklad,
zvířátko, o němž jsem denně snila,
dnes smím tě vídat zas jen v představách.

Proč jen smrt mi tě vzala,
ty mládě překrásné,
tak jsem se těšila, až tě poznám,
ale nestihla jsem to,
ani říct ti sbohem,
a vůbec cokoliv ti říct.

Je noc, můj broučku,
a ty tu nejsi,
klec, která měla být tvoje,
není prázdná,
je v ní Ellen,
řekni mi prosím,
byla tvoje kamarádka?

Ona tě znala,
bude mi vyprávět o tom,
jaká jsi byla,
jak hebký byl tvůj kožíšek,
barvy půlnočního nebe,
jak jsi byla krásná a zdravá,
než si tě smrt odnesla na svých křídlech...

 
Těšila jsem se, až tě poznám,
ty můj malý chlupáčku,
stýská se mi po tobě,
ještě jsi nebyla moje,
ale pro mě už ano,
měla jsi tu místo,
hlavně moje srdce,
bylo připravené tě milovat.

Ale nebylo nám to přáno,
nikdy na tebe nezapomenu,
jak šťastná jsem byla,
když jsem se dozvěděla,
že tě budu mít,
ani na to,
když jsem poprvé spatřila tvou fotku,
a bohužel nemůžu zapomenout,
jak mi tvoje panička řekla,
že už tu nejsi.

Bylo to tak najednou a nečekané,
chybíš mi Esmé,
možná jednou
budu mít jinou černou činčilku,
ale na tebe nikdy nezapomenu.

Sbohem, Larissko Esmé,
spi sladce, andílku můj...