Tisíc a dvě noci

Tisíc a dvě noci
pohlížím na zápraží
a čekám, až měsíc,
vytáhne loutnu a začne hrát...

Kolem jen samet,
co chladí a připomíná vlasy,
krhavé pohledy poupat,
než se k ránu rozvinou a rozřinčí...

Tisíc a dvě noci
skládám svůj abakus
a čekám, až hvězdy
mi řeknou: Navlíkni šaty a utíkej na ples...

Kolem jen barvy,
co mému oku lahodí,
v kalíšku calvados
a čekání pod hradbou ořešáků...

Tisíc a dvě noci
vyčkávám na proroctví,
co ne a ne přijít
v podobě Malého prince z hvězd...