Touha

Mé srdce po smrti touží,
můj stín se nocí plouží.
Neví, kam jít,
neví, proč žít,
nemá důvod se s životem bít.

Chlad se do srdce vkrádá,
duše do neznáma padá.

K čemu je život,
když nechce se vám žít?
K čemu jsou války,
když nechcete se bít?

K čemu jsou cesty,
když nevíte, kudy jít?
K čemu je svět,
když chcete odejít?

Když není nic,
co dokáže vás povzbudit,
když není nikdo,
kdo dokáže vás pochopit?

Nikdo vás neutěší,
skryté slzy neutěší.

Smutek v srdci máš,
rány už vůbec nevnímáš.
Do jiného světa před nimi unikáš.
Jen ve snech snad někdy procitáš.

Slzy mi stékají stále níže,
má duše už nechce nést tolik tíže.
Slzy mi padají, tak tiše,
má duše si přeje odejít do nebeské výše.

Stoupá výš a stále výš,
říkám si: "Už nic neztratíš.
Bohu srdce nastavíš,
sklesle se před něj postavíš.
City ze sebe propustíš."
A tiše hlesneš:
"Snad mi odpustíš."