Sama s tebou v nekonečnu

Probouzím se v nekonečno.
Jen pramínek tvých vlasů na polštáři zbyl
a na perníkovém srdci z pouti
darovaném od maminky,
zeje prázdný prach.
Po lásce teď srdci lačno
však tys tu byl
a proto prázdno v hlouby mě
a v hlouby duše strach.
Noc bezesná.
Noc bez kouzel.
Nechci, ale strašně toužím.
Jsem bezmocná
při slibu tvém...
,,Bez tebe bych se neprobouzel..."
Při očích tvých
při rosy krůpějích
a vlasech na polštáři ležících
o milost prosících,
když nemilosrdnost má
/když láska má/
s bolestí
a krůpějemi v očích
vysála je luxem!
/sbohem.../
Nemotorné částečky prachu
poletovaly vzduchem,
když pohladila jsem perníkové srdce.
A k tobě jedním uchem
a druhým zase ven
proplouvaly moje nepřesvědčivé protesty
a vnímal jsi jen moje vzdechy,
než nechal jsi mě zase...
o samotě s tvými vlasy.
A pak zase...
začal další lživý den.