O lásce a jiných běsech

Po přečtení těch temných řádků, teď hledám v duši klid,
však těžko se hledá něco, co v prázdné duši nemůže být.
Umírám s jistotou, že nespravedlnost na každého čeká,
myslím na to dítě, kterého se každý nepochopitelně leká.
Na smrt, která ji potkala po hloupých chybách dospělých,
teď už jsem si jistá - zrádce hledej v přátelích.

Je mi jí líto, chce se mi brečet,
raději bych místo ní, před smrtí chtěla klečet.
Tak mladá a s velkou láskou
teď umírá jen pro chybu božskou.
Jen pro strach těch bídných vrahů,
jen proto, že pochopit ji neměl nikdo snahu.

Jen on, ten jediný, který ji opravdu miloval,
a i když ji nemohl pomoci, tak ji ochraňoval.
Měl ji v náruči a utěšoval ji každou noc,
ve svých modlidbách žádal Boha o milost.
Však nedostalo se jim ani trochu štěstí...
Ona umřela hladem. On utopil se v dešti - svých slz.