Chvíle

Potácím se v dešti,
procházím tam sám,
odkládám boty,
temnotám propadám.

Nevím, kde se najednou vzal,
ten chtíč, všechno zničit,
tepnu bych přeťal,
musí to skončit!

Křičím do ticha,
na svět který mě odmítl,
bolest s deštěm nevyprchá,
ani prázdnota.

Slzy na studeném kameni,
strvdí chvíli zoufalství.

Když nemám pro co žít.