Trápení a tápání

Je to zvláštní, je to divné.
Dávno, celkem už dávno
se to stalo.
A já nevím.
I když tomu zdánlivě nic nebrání,
a docela bych i chtěl,
cítím, že nemohu dost dobře dál.
Vůbec nevím,
totálně nevím,
zda snažit se zapomenout,
pokusit se hodit smutky za hlavu
a věnovat se raději něčemu užitečnému,
myslet hlavně střízlivě a racionálně,
což mi hodně baví,
ale počítat s tím,
že negativní vzpomínky a pocity se asi budou vracet,
nebo je zkusit řešit,
trápit se dál
a pokusit se odkrývat dávno zapomenutou minulost.
Nebo vůbec hledat příčinu toho,
co mi to teď vlastně tak trápí
a co mi brání naplno žít

Babrat se ve svých pocitech
může problémy vyřešit
nebo ještě nadělat větší zmatek.

Ach,
bez některých emocí
by se jistě žilo líp
a snadněji.
Ale mám je,
s tím asi moc nenadělám.

Prý je možné být radostný i smutný současně.
To mi uklidňuje.
Velmi.

Každopádně,
s čímkoli, co se stane,
a nemohu to ovlivnit nebo změnit,
se prostě musím smířit
Jinak to nejde.