Dívám se na tebe,
jak smutná jsi, skleslá,
copak jsi ztratila,
při plavbě své vesla?
Nedáš se rozveselit,
tohle vidět mě bolí,
když zas by se měly,
v očích třpytit ti kapky soli.
Tohle je beznaděj,
vidět tě tak znavenou,
s nákladem tížícím,
s nadějí zloměnou...
Mrzí mě to,
že jsi na tom zle,
chci ti prostě pomoct,
kéž se mi to povede...