Je mi smutno

Cítím se jak někdy v létě,
tak nějak sama na tom světě,
na hrudi kámen tížíci,
v dýchání téměř mi bránící...

 
A s každým úderem bolí mě srdce,
proč je to, zač je to, pochopit nechce,
že je mi smutno, kdo vědět to chtěl,
kdo by se nad tímhle zamyslel...

 
Něco mi chybí, že cítím se tak špatně,
kéž bych na minulost už nevzpomněla matně,
je tu ale, plasticky, a já ji znovu žiju,
zas když večer usínám, k nebi žalmy vyju...

 
Co mi tu zůstalo, nikdo tu není,
co na tom vytí mé, bolístky změní,
můžu jen čekat, co přinesou další dny,
jestli mně unesou k teplu zas od zimy,
jak stéblo trávy, sama sice neležím,
komu však v reálu, na mě ještě záleží...