Sen

Nenávidím tohle probuzení!
Proč se mi zas o ní zdá,
že někdy se něco změní?
To vydržet se nedá!

A ve snech je jiná, než jsem ji znal,
a stejně s ní chci zase být,
nesnáší mě dál,
a já bez ní nechci žít.

Bože proč, vždyť tak dávno se to má,
kdy srdce se mi v prach rozprášilo,
nevím jak bojovat se s tím dá,
když ve snech mě to překvapilo.

Jsem tak špatný? Moc jsem se provinil?
A ji stále v srdci vleču.
Bez ní tak marný, proč jsem se probudil,
když hned po ránu z očí teču?

Neuteču před sebou,
není kam se skrýt,
srdcem chci být s tebou,
a v mysli ze světa jít!