-AZI paráda

Léto odchází,
slunce zachází,
zima po nás vločky hází,
po náledí jdeme do nesnází.

Pořád mi tu něco schází,
možná, že Ty, ten, co mě kazí.
Při vzpomínkách v zádech mě mrazí,
pláču se stromy, co listí shází.

Kominík mě zašpinil od sazí,
štěstí mě vede nekonečnou extází.
Rozloučím se se svou bází,
která mi vzápětí vaz srází.

Tělo mé se v bahně plazí,
ukrývá se v nízkém mlází.
A do srdce, až mi nůž vrazí,
bláhový ten, kdo na Lásku sází.

Až budem si zase drazí,
až spojíme všechny vazy,
už nebudeme Lásky vrazi,
proradní jak zákeřní plazi.