Rok a půl

Už jenom rok a půl
do nejhoršího dne
do chvíle kdy z optimistky
smutnej stín jen zůstane.
 
Za rok a půl ztratím všechno
co teď udělat mám s tím
srdce umře, bolest zbyde
to bohužel už dobře vím.

Uteklo to tak moc rychle
roky krátký, složitý
holky krásný, trochu zvláštní
bez cigaret, bez pití...

 
Tisíc střípků do mosaiky
tvořilo mé štěstí
nechci věřit, za rok a půl
nebude dál co ctít...

 
Suchý růže na hrob dej mi, 
Bože, to se nedělá, 
budeš ranou osudovou
pro padlýho anděla.

 
Srdce plný citů vřelých
drží mě ve světě tvým
dám ti jej – starej se dobře
a já kamsi odletím.

 
Nevrátím se nikdy zpět
snad nejsem jedinej blázínek
kterýmu srdce umřelo 
a zůstalo pár vzpomínek...

 
Dál není už vůbec nic
prázdný třídy šťastných let
žádná naděje tu není
kolik můžu vytrpět?

 
Ty má trpká hvězdičko
proč jen osud nezměním
proč mi bylo předurčeno
umřít ve svým vězení?

 
Teď jsem naposledy šťastná
v životě mě nečeká nic
ani lístek nevyroste
ze semínka slunečnic.

 
Co je tělo bez duše
prázný oči, srdce ztráta
to budu já za pár chvil 
ty ne, ty jsi hvězda zlatá. 

Jak to říct, jak ráda mám tě,
znamená to příliš moc
nikdy ne míň, než můj život,
nikdy víc, než jedna dlouhá noc...

 
Za rok a půl...
Jak krátká to chvíle,
proč přijdu o všechno,
co je mi milé?

Tak žít, dokud ještě je pro co
trpce jsem si vzpoměla
na ten večer, kdy poprvé jsem řekla,
že pro přátelství bych umřela...