Přišla jsem ze tmy...

Naději žádnou nemám...
V zástupu Bezejmenní.

Já přišla kdysi ze tmy,
vrátím se zpátky do ní.

Jen poznala jsem světlo,
beztak mi nepatřilo.

Ale dík za něj, iluze,
s tebou mi dobře bylo.

 
Vrátím se do temnoty.
Hluboko v zatracení.

Mrznou mi kosti v těle,
přitom prý zima není.

Slunce, až zase vyjde,
srdce mi na prach spálí.

Ať zničí všechna místa,
kde šťastné jsme bývávaly!

Zůstanu samotná,
Ale čí je tohle vina?

 
A bude ze mě jen
nešťastná polovina.

Já cítím už teď bolest...
To moje srdce tuší...

 
Že neuběhne moc času
a dojde na nejhorší.