Chce se mi lehnout a bezcílně snít,
svůj smutek a život ve vodě utopit.
Kdypak v mém bytí přijde něco správného?
Ne, nechci se probudit z mámení krásného...
Usnout Smrti v náručí těžko bych nechtěla,
kolik myšlenek a citů vejde se do těla?
A jak vzniká láska, pro níž se umírá?
Brána, jež navždy vše předešlé zavírá...
Snad fenylethylamin prý může za všechno,
i za to, že najednou nedá se nadechnout...
Co je můj život, to bezcenné dění,
než splývání k něčemu, co vůbec není?