Tři kvítky

Růže rudé svíráš v dlaních,
pláčeš k nim a naříkáš.
Necítíš nic, natož trny,
prázdno ve svém srdci máš.

Odešel ti, nevrátí se,
tvůj svět se právě zastavil.
Jen tři kvítky zůstaly ti,
bude to stát hodně sil.

Miloval tě, miloval vás,
nechtěl nikam odejít.
Je to k pláči, je to k vzteku,
jak život může tak krutý být.

Růže rudé držíš v náručí,
vyplakané oči máš.
Jejich plátky pohladí tě,
ty to ani nevnímáš.

Odešel ti, nevrátí se,
ale ty musíš žít dál.
Tři kvítky ti po něm zbyly,
tři kvítky, které miloval.

---

Růže rudé padnou k zemi,
pláčeš k nim a naříkáš.
Cítíš bolest, jejich trny,
velkou tíhu v srdci máš.

Své tři kvítky držíš v náručí,
vyplakané oči máš.
Jejich láska pohladí tě,
v obětí s nimi usínáš.

Z vašich srdcí neodešel,
bdí nad vámi, drží stráž.
Ty tři kvítky nedovolí,
zapomenout jeho tvář.


Díky kvítkům neumíráš,
kvůli kvítkům musíš žít.