Thirsty Thursday

Pořád to nedokážu pochopit.
Nemůžu tomu uvěřit.
Že stvořili tohle náměstí.

(V provozu jen v Žíznivý čtvrtek)

A další noc vše zakryjou,
aby nikdo nic nepoznal…

Nadpřirozený bytosti,
tu byli vystavovány jako atrakce
s potrhanými profily.
A já je poznávám a hrozně to bolí.

Byly tam i ženy v ďáblovo rouše,
kterým vylézaly oči z důlků.
Byly připoutány řetězy,
aby si je lidé mohli bezpečně prohlížet.

(Zatímco já jsem plakala.
Protože s anděly udělali to samé…)

Ti všichni pláčou nebo zuří.
A jen my dva zůstáváme tiše uprostřed toho všeho.

Ležíme potrhaní,
v němé kráse zdání.
(Pro nás bude svět krásnější…)

A pak tu byl ten velkej transparent,
co hlásal,
že za dvacet let
tady MOŽNÁ bude stát banka na lidský duše.

(A my se budeme moci vykoupit.)

Tiše doufat a nepřestat se smát,
aby zůstala aspoň ta tři slova:
,,Chci tě milovat…“