Přeludy a myšlenky

Kam jen mě žene
ta nenávist
sama sebe
na hřbitov mě nese
kde ležíš

pohání mě
temným bičem
do smrtelného nebezpečí

přeludy kolem sebe vidím
múzy, které nemají tváře
havrani křídly mávají

rány do hlavy….

spoután provazy
zlomené prsty
přes dlouhé vlasy
nevidím ti do očí

abych určit mohl
nebezpečného nepřítele
který se skrývá
v mé hlavě
přelud…
nebo skutečnost?

lékaři verdikt říkají…

otřes mozku
pocity chladu
zima kolem mě krouží

poté nehodě
mám postavit se na své nohy?

jaká je má skutečná tvář?

horečka v mém těle
tvář se ztrácí
vrásky přichází

proč jen ses mi ozvala…
ranila si mé city
v plném rozkvětu večera

nemohu udržet
tužku v ruce
nemám sílu malovat
všude vidím tebe…

strach nikdy víc
již nechci zažít….

mlčím a hledím na tvé obrazy…

nemohu tě již namalovat…