Smutek se se smutkem sešel

Proč chce se mi plakat,
Když měla bych se smát,
Proč chce se mi ruku do ohně dávat
A přitom zoufale řvát.

Tělo přijde mi mrtvé jak bez ducha
A v nitru zažívám pekelná muka
Smutek mě halí do závoje z prachu
A obestírá mě temnota strachu

Vše je šedé a bez barvy,
V chlebu se hýbají larvy
Oči hledí avšak nevidí
Co je to za život bez lidí

Smutek je a smutkem zůstane
Do dalšího rána kdy nastane
Den kdy život ztrácí cenu
A proto si ho navěky beru.