Nepřijdeš

Rozházený bílý prostěradlo,
na něm stejně nešlo spát,
ve snech mi nepřítelem bylo,
jakto, že může se mi něco zdát?

Je zase večer a ty jsi někde blízko,
budem se spolu na hvězdy dívat,
ač při slunci mi bylo nízko,
tak nocí už se chci jenom radovat.

Posílám zprávy, ruším plány,
kdy a kde tě uvidím se ptám,
pro dnešek zapomenu na dny,
a v noci jednou nebudu sám!

Jdu za tebou, cestou necestou,
a dřívější život zase odmítám,
pocity mě k tobě táhnou,
jak objetím tě přivítám.

A najednou píšeš,
nevíš, kde a s kým chceš být,
že prý nepřijdeš,
a já v tu chvíli zas nechci žít.

Otevírám oči, černá noc končí,
co na posteli mi z tebe zbylo,
když sny se se mnou loučí?
Jen překroucený prostěradlo.