Dole

Chybí mi ruka co nezištně mými vlasy projede,
ústa, která mě slovíčkem povzbudí,
oči, kterým na mně sejde,
uši, který mě skutečně vyslyší.

Už nemám u lidí zastání,
že já jim ještě naslouchám,
každý mě jen svými problémy plní,
já ty svý radši zatloukám.

Neumím být takový,
o sobě za každou cenu mluvit,
tak nikdo ani neví,
kolik bolesti mě může plnit.

A nejspíš by to nikdo nepochopil,
nikoho to taky nezajímá,
já v iluzích jen žil,
kde je naděje a víra má?

Hloupá víra v lidi.

Už se definitivně zblázním?
Nebo žalem zahynu?
S bolestí se každý ráno budím,
a v minulosti se rázem ocitnu.

Ve vzpomínkách obrazy tváří,
lidí který tu i pro mě byli,
zapomenout se mi nedaří,
co jsme spolu prožili.

A slzy už zase moje tváře chladí,
srdce mě bolí a jsem na dně,
nikdo mě už nikdy nepohladí,
můj život zkrátka není správně.