Nech je už jít
Nech je už jít
Anotace: ... setkávám se s osudy a životy mnoha lidí ... a někdy mne napadá i tohle ... když pro dědečky a babičky jsou stáří, trápení, bolest a samota neúnosné ...
Za nimi implantace vzpomínek setkání
S nádechem kaštanů od vánku povleklá
Touha, co brázdí bublavost všech dní
V šedosti barev vyšlapaných kostek
Kontury tváří v letech vrásčité
Do země choulí duše ošlapaných botek
A v koutcích úst jen ticho zklamané
Do prázdných pohledů už nenaliješ život
Pod nehty nevsákneš tu vůni jarních dní
Do srdcí nevrátíš to, co tehdy bylo
Za ně Tě prosím, tou cestou tam...
Nech je už jít...
Komentáře (43)
Komentujících (41)
Doporučit
Tisk
Ta poslední sloka , tak ta je za celou báseň .Ta slova mě úplně dostala . Jirka
12.05.2010 09:06:00 | kavec
ano...znám to...moje babička byla smířená se smrtí..a s pokorou čekala, kdy už konečně příjde..
09.05.2010 09:59:00 | Jiří I.Zahradník
Tak za srdíčko chytající dojem. A vybavil se mi pocit, který jsem měl, když jsem slyšel poprvé na kazetě Karla Kryla, kde zpíval píseň "Důchodce". Asi to není nic nového, už v Kazatelovi se píše: "Přijdou dnové, v nichž nemám zalíbení".
13.04.2010 09:40:00 | francouz.s
Souhlasím -
pro příslib odchodu čekají
za přivřenými víčky - tam,
co jim andělélabutí mávají
...Mnoho jich staroušků znám...
Vznesou se do Ráje - závojem Duše
těší se v tichosti...
...Kam...?
Snad už tuší
Prý tam - co druhý břeh
a různé dohady...
Pozvání přijali do Boží zahrady?
Zahrady barevné a květy pestré,
...Kdepak jste meškali...?
...Jdete už...kde jste???
11.04.2010 12:35:00 | Veselý Drak
máš krásné srdce..píšeš moc hezky ST!
10.04.2010 11:54:00 | Acham
Máš pravdu...ale někdy to prostě nejde..nádherně si to ovšem vystihla..:)
06.04.2010 01:46:00 | Giginka
taky mě napadnou občas myšlenky jak staří lidé vlastně vnímají svět.....každý se to jednou dozvíme - na sklonku života
02.04.2010 12:01:00 | floreciente
stáří....zatím jen cítíme zdálky, ale až ho doženeme, možná to bude i kapku jinak...
01.04.2010 21:27:00 | Verena
Krásné verše,smutné a tak pravdivé.Starouškové dnes žijí anonimně,někdy jsou to jen čísla pokojů.
31.03.2010 20:23:00 | stravla
.
přesto jim i v posledním zátřesu
lze než do konce obdivovat
tu vrozenou noblesu
a sám ji zkusit
po své zbytky
hledat
.
30.03.2010 23:35:00 | a_tao
To je to nekrásnější vyjádření toho na co se moc těším...konec a nový začátek
30.03.2010 18:47:00 | Čoki
... nemůže... oni ještě něco co měli pochopit nepochopili... ale na to si musí přijít každý z nás sám... píšeš život
30.03.2010 12:18:00 | Žqáry
Stáří hold patří k životu,kéž by však bylo alespoň dobré.Když jdu za mamkou na hřbitov,vždy se také zastavím a zamyslím u náhrobků mladých lidí,kteří předčasně odešli a rázem děkuji Bohu,že jsem se dožil skoro padesátky.ST.
30.03.2010 11:05:00 | Jeněcovevzduchukrásného
Velmi působivé a dojemné dílko, zní mi tak upřímně a lehce hloubavě... velice dobře podané, tak strašně bolavě reálné... ST! za napsání, za tu sílu, za tu odvahu, za ten cit, že není Ti osud druhých lhostený... Tobě ne.
30.03.2010 07:58:00 | NikitaNikaT.
ST staří lidé by neměli zůstávat sami nikdy měli by s někým spon nablízku být ;-)
30.03.2010 04:08:00 | Labanda
Krásná i smutná zároveň
pro cestu tam kde návrat není
jak stvořená.
Navodí klid v duši
před spaním.
ST
29.03.2010 19:00:00 | Paulín
nádherně napsané, něco o tom vím. Bezmocnost je to nejhorší, co člověk může cítit a udělat nečekanou maličkost, je to jediné, co se dá. Odměnou jsou jiskřičky v očích starých či nemocných a ta odměna se vyčíslit nedá, ale v člověku zůstane, navždy... st dala bych ho tisíckrát, kdyby to šlo..
29.03.2010 15:45:00 | zelená víla
...možná o tom už něco vím
nevím však jak to dopovím...
ale každý moment v životě má svůj půvab...nehledě na to, že se kolem vyskytuje mnoho mladých, kteří jakoby již nebyli...
ST!
29.03.2010 12:56:00 | Mario de Janiero
Překrásné labuťko,tolik jsi mi toho v Tvé básni připoměla.Jsi skvělá srdcová holka,Tvá témata jsou rozmanitá,krásně vždy sepsaná a máš Culíka obdiv.Díky za tuto báseň-myslíc při ní na druhé.Krásná,smutná,pravdivá.
29.03.2010 12:33:00 | CULIKATÁ
nechat odejít je mnohdy moc těžké,
ale vidět je ve stavu, kdy jim nejde pomoci, to je ještě těžší... stejně v srdci zůstávají...
29.03.2010 12:06:00 | nejsembásník
Na stáří je nejhorší lítost, která se mísí někdy až s nenávistí...tohle se pak už nedá napravit, když se to "neprocvičuje" od mládí. Akorát že se není co divit, páč strašně scházej duševní trenéři...dnes jako tenkrát.
29.03.2010 11:12:00 | 6thSun
Vzpomínky dokáží být velice neposlušné. Rozhodnout se a nechat je odejít je někdy pořádná fuška. Moc krásně napsaná.
29.03.2010 10:16:00 | Dota Slunská