Ptám se

Marně se dál ptám,
kde jenom tě mám?

Čas nic na tom nezmění,
byla tu - a teď není,
i po roce se mi stýská,
bez údivu, byla blízká,
mi jako čaj po ránu,
kde najdu ji, bílou vránu?

Čím jen je to, čím,
že už tě nevidím?

Srdci pochopit to trvá,
že je chvíle pomíjivá,
pět měsíců je pět, ne víc,
uplynou a potom nic,
zbyde vzpomínek jen pár
na ženskou, co byla dar.

Kde jen špatný tah se stal,
že mi už nechceš psát dál?

Kdysi jsem ji nesnášela,
dík Bohu jsem byla bdělá,
stačí být pár chvilek s ní
a všechno se pozmění,
oči moje otevřela,
bytost zvláštní, ale skvělá.

Ptám se tebe, vzpomeneš,
na tu dobu někdy též?

Tak takhle jsem zvěděla,
člověk občas potká anděla, 

cestu dobrou ukáže,
tak jak ona, anděl, mě,
potom musí zase jít,
občas nutné zatesknit...

Marně se dál ptám,
kde teď tě asi mám?