Příliš málo

Dokonale nedokonalá asi jsem,
panenka s hloupým popisem,
nakopnutá – tak si leť,
vzhůru dolů, a co teď?

Ty jsi chytrá, tvář máš krásnou,
nad tebou i lidi žasnou,
holt to už tak vypadá,
vedle tebe nic jsem já...

Na tvém názoru záleží
jen pohled tvůj prázdný mi náleží
nikdy nebudu dost dobrá, lze vidět,
před tebou do smrti musím se stydět.

Zas mám jiné věci,
ale to vím, zlatko, přeci,
závidět... Ne, to se mi příčí.
Já tě mám ráda a to mě ničí.

Cítím se před tebou hloupě,
jak před růží pouhé poupě,
co nestojí jí za úsměv,
co zná jenom větru zpěv...

Pocit mám, že zklamávám tě,
nevím víc, než malý dítě,
měla bych být dobrá, skvělá,
a jsem jenom polobdělá.

Chtěla bych být mnohem víc,
já vím, nesmím to ani říct...