Loutka hloupá

Zřejmě jedinej idiot,
v okruhu kolika mil,
jsem já a zas jen já,
kdo jen to podnítil?

Přála bych si moc,
být lepší, o dost lepší,
ale to se neděje,
kolem mě stále jen prší...

 
A někdo vymýšlí,
možná i z milosti,
chvíle co plní mé
srdce trpkou bolestí.

Úkoly, které mám,
snažím se splnit,
co možná nejlépe,
umím se jen ztrapnit... 

Špatná jsem, hloupá,
všichni při tom opět byli,
nevadí, před tebou však
nesnesu tu chvíli.

Proč vidět je, jak strašně
mi nejde, co je jinak snadné,
chtěla bych zmizet ze světa,
ne šeptat jen „to snad ne“.

Před sebou tak moc blbě
a trapně se cítím,
jsem ponížená loutka,
zklamaná svým bytím...