Úkoly si nepíšu

Ač nemělo by mi tak krutě záležet
na vašem úhlu názoru, pohledu,
proč sakra zůstávám u nohou vám ležet,
co to v tom životě takhle dovedu?

K čemu zároveň s učitelkou do třídy proniknout
a pak zas to čekání až všichni zmizí,
vždyť všude jsou lidé, jak by mohli zaniknout
a beze mě, hnědovlásky docela cizí.

Každá volná hodina děsem co se mnou bude,
každej na mně vždycky tak rychle zapomene,
strašně rychle, co ze mě nakonec zbude?
Nejhorší že najednou každej si zas vzpomene
a já nemám síly je odehnat…

Vím to, moje vina, na níž brzy se upíšu,
však nemám tušení, co s tím nadělat,
tak aspoň snažím se, úkoly si nepíšu,
abych měla o přestávkách co dělat.