Euforie

Miluji ten pocit...
- euforie.
Tu volnost,
ten nával energie.

A i když má duše
ze světa blije,
nechci zpátky padat
do letargie.

Jednou za dva měsíce
se vyskytne ta směsice
radosti bezdůvodné.

Chytám douškem svobodu.
Rozdávám jen pohodu...,
i když je mé srdce smutné.

Ten pocit,
že aspoň kouř z cigarety
vyplní mou prázdnotu.

Chvíle,
kdy neřeším banality
a směji se na temnotu.

Pocit jako extáze
mi zabraňuje ve snaze
opustit tenhle svět.

Vždy obávám se chvíle,
kdy spadnou "růžové brýle"
a já se vrátím zpět.

Euforie do pozadí táhne
všechno pochmurné.
Neví, že mé srdce prahne
po duši svobodné.

Nenávidím život
ve dvou extrémech.
Kdy jednou duše pláče,
pak hoří v plamenech -
- štěstí.

Život pak totiž
dá svou hrdou pěstí.

Pád z takové výšky
vás srazí na zem tvrdě.
A vy se znovu
ocitnete v kruté realitě.

A zas ta myšlenka -
- skončit navždy v hrobě.