Smutek

Mlha chmur,vznáší se jak smrti stín.
Do duše padl smutek a splín.
Kolik myšlenek už jsem Ti dal má smrti,
mnozí za Tebou ženou se jak Afgánští chrti.

Já však stojím a čekám v dešti smutných chvil,
krev řine se z ran mých bolestí a žil.
Vyzívám Tě postav se mi čelem,
před chřadnoucím tělem.

Tělem které si žádá Tvého milosrdenství,
co vzácné je jak dívčí panennství.
4ekám na spojení s Tebou,
zda přijde jednim dechem,jednou větou.

Směji se a čekám má smrti,
neženu se jak ti chrti,
stojím se a vysmívám
stejně dnes jak včera se nedočkám.

Nemáš dost odvahy na spojení se mnou,
nebudeš mým mužem ani mou ženou.