Vzpomínám

Před rokem stála jsem
před těžkým rozhodnutím.
A letos tu stojím sama.
Smutek v duši ukrývám.
Ty jsi byl mému rozhodnutí rád.
Ač já téměř rok v slzách usínám.
Ránu v srdci mám.
Vzpomínám.
Co jsem ti ten večer říci vše chtěla.
Než jsem se odhodlala z tvých úst vyšla rána.
"Jiná vedle mně usínala."
Rozpadl se tak náš…můj sen.
Vlna chladná srdce mé bodala.
Myslela jsem, že nedočkám se rána.
Odjížděla jsem, v očích slzy.
V srdci otevřené rány.
V skrytu svého já jsem marně doufala.
Že já budu ta pravá.
Téměř rok o tobě nemám zprávy.
Chybíš mi a to mě trápí.
Rozum se brání
a však, ten zrádce malý
při vzpomínce byť jen malinké,
div, z hrudi snad unikne.
A tak tu stojím vzpomínám.
Neubráním se, slzy utírám.
Snad tu nebudu i příští rok stát
a opět smutně vzpomínat.