Tekutá

Měsíční jas ukrad´
poslední zbytek tmy.
Lidí ubývá a země už studí.
Tráva je rozpitá,
všechno se plete mi...
I sám dech, co mi zbyl, najednou nudí.
Pěsti mám zatnuté,
svět připustil bankrot. Krach.
Já... dávkuju si vlastní život.
Dále po kapkách.

Cítím se sevřená
jak v mušli-ulitě.
Helium v baloncích dostalo chuť strachu.
Alenka ztracená...
kdy znova najdu tě
v říši fantazie?
jen z barev.A pachů...
Bázeň touhy kryje...
Bránou do neznáma
překročím ze snů práh.
Piju lektvar lásky
svědomitě po kapkách,...

Křídla mi sebrali.
Odešly víly....
Sama a zlomená musím teď vstát.
Ohledy nebrali
na zbytky síly
co zbyly mi,
netuším,
oč se mám prát.
Ze starých vzpomínek
ometu hvězdný prach.
A zas dostávám šanci...
však jenom po kapkách.

Tužkou ti nakreslím srdíčko u hlavy.
Bublinu...co do ní?
Nevím, co psát.
Něco v tvých očích mi užírá zdraví
jak jed.
Nebo lék? Co máš tolik rád.
Zas znova cítím vůni tvé kůže...
chci do mraků vepsat, co chci ti dát.
Budoucnost ukrývá pod vrstvou tuše
pár zbylých obrázků akorát.
Z toho, co bude, mám trochu větší strach...
Tak dál olej přilévám...do ohně.
Po kapkách.

Stromy se schoulily
do menších skupinek.
V tropických lesích zavládl chlad.
Potem mě polili
A z mlhy stupínek
vystoupil a chtěl proslov snad.
I nebe už brečí a kropí mě za ticha
Krysy si v kanálech šeptají story.
O tom co dostal kudlou do břicha
za to, že ukradl nebeské chóry.
Nejsem si jistá, kdo bude NÁŠ příští vrah.
Dej si mě do čaje!
Třeba po kapkách.

Něco se rozbilo.
Kolečko ve strojku...
Nemůžu vůbec se bez tebe hnout.
Štěňátko zlobilo!
Šňůrku od obojku
držíš a nechceš ho odepnout.
Co z temnoty Karkulku vysvobodí?
Smrtka je pořád blíž! Potrubím chodí....
Jemný řez, červená....a slzy jako hrách.
Tak ztrácím tě...s životem.
Pomalu...po kapkách.