Jen si postesknout

Proč mám chuť zabíjet,

zas teď, jak každou chvíli,

ty co ti vzali víru v svět,
a jedno kolik je to let,

proč?

Oni ti ublížili...

Všechno mohlo být dobrý,

a mě je to tak líto,

protože není, stíny staly se obry,
neublíží ti tolik jed kobry,

jako to, co ti vzali...

Ví to?

Oni teď neslyší pláč,

co vidět měl by být a není,

proč děti jsou kruté a nač
co byli vlastně zač...

Na ně zlobím se, krev mi pění.

Oni tě přemluvili...

Myšlenku stvořili, že za nic nestojíš,

I kdyby teď chtěli být milí
už by to nejspíš nespravili...

Teď skoro dýchat se bojíš.

Vzpomínky zlé, mě na nohy zvedají.

Zas pro tebe tak těžké časy...

Tisíckrát pro tebe, to řekla jsem potají,
mě ať si trápí, jen tebe ať nechají...

Mě ať si trápí, ti lidi pitomý.

Chtěla bych být ty, a ty bys byla mnou.

Tak by jsme si odžily to své.

Ty těžko hledáš světlo, když jdeš tmou,
já někdy veselá, ač mám cestu podivnou...

Jak chtěla bych ti vzít to všechno zlé.