Loučení

Na polštářích rozprostřené ostrovy

fotky

se zraky
růžové dálavy

každý
jednou
jas uzdraví

Iriska strádá a padá nebem na můj klín


To právě teď končím a věřit tomu nechce

u stánku jasmínů
víla ve skryté znělce

Arlette v písničce
k delfínům skočí lehce

i dcera Luny tančí víc a nechce

jestli bys přišel po večerce
básnit blíž
rtíkům
v dotecích zapomněnce

...

* Namaluj dálkám svým
* pozvánky do ráje
* Ony ti v objetí v červáncích nešeří

* Poprosí řezbářku
* v tobě ať uzraje

* Srdce s důvěrou
* citů k ní
* svěří

* Žádáš-li malířku
* ať barvou lásky zrána
* smáčí své štětce...

* tichý svět vyzve princezen

* Okřídlí něhu
* duší pastýřku

* ať neletí sama
* do výšin
* kde v tajných přáních
* mlčíš uvězněn

.

V slzičkách šumíš hoře a křídla z povzdálí
nesou pláže z tyrkysových dnů

Ty dívky z přístavu?

vzpomínky
seslaly

v pastelkách touhy
i křehčí tmu

na polštářích rozostřené ostrovy
pluly věrně mořem laskavým

Vlnily v pravdu
jednou
loď opravím

a k čemu pravda jim?
k čemu tížit

nekotvím


Svolávám sokoly
Ať letí

s vlaštovkou v krajkové róbě
a ta nechť dovolí

spící dívce v hlubinách blankytů
s čistou duší v tobě

dát šanci úsvitu
jenž jitřně nepoví - duhy již rozplynuly
ztracené domovy

a tam dnes já
hříšník a zoufalec
já
s hanbou
pro život za slovy
koupal vyznání pro múzu střapatou

vlaštovka že nesmí k černovlásce domů
nezůstanu
raději u ledových tónů

a jednou až?

vniknu do hlubiny
půjdu bos až tam kde poztrácím Tvé nevím
jednou až Tě budu chránit i v místě více levým

V přiznání všech životních

u kříže pomnu zvonu
pro sólo poslední

a Ty..

snad neproslzíš to modré mámení

v nichž svítí na mě pomněnkové ženy
sotva se dotknu řas a mořské pěny

snad neobjevíš skrze moje chvění
to jejich žárlení

a prosté ženské přání

ať růží
jsou
rosy

a trny

Loučení