Romance pro Princeznu

Princeznu nepoznáš podle šatů,
ani podle korunky ve vlasech,
ani ne tak podle její krásy,
ačkoliv ta ti vezme dech,
to její... Žití snad,
jako vločka sněhu snivá,
vznáší se, tančí, padá,
sladce chvíle tak pomíjivá...

Její oči, rty mlčí,
křehké to z hnízda teď vypadlé ptáče,
v srdíčku šrámy má...
A to srdce někdy pláče...
Je jako růže v podzimním ránu,
schovaná v listí ponurém,
najdeš ji? Poznáš ji?
V dobrém i zlém?

Tu královnu z říše květin
do dlaně nejde nikdy vzít,
trny má a ta princezna taky,
nesmíš obejmout, nesmíš pohladit.
Ale můžeš ji vidět v tý korunce, v šatech,
do kterých by správně patřila,
i když má džíny, ve tvářičce únavu,
je stejně krásná, ač doba ji zdanila...

V očích má malá světýlka,
dvě hvězdy v jejím vesmíru,
ty jestli jednou pohasnou,
ztroskotá loďka z papíru...
A jestli ztroskotá nad hlubinama,
ztratí se princezna v moři,
a jestli se ztratí, pro Boha ,
kdo potom zdi smutku zboří?

Občas jak hříbě na nejistých nožkách,
křehká, snad zranitelná zdá se,
a jindy zas, jak slunce polední
září a září v celé své kráse.
Tahle dáma, i když je princezna,
nepatří do pohádky,
někdy vím, že snad přišla odtamtud
a možná měla by jít zpátky.

Jen kvůli ní - dneska zlej je svět
a klacky pod nohy hází,
nikdy nevyhraje ten, kdo si to zaslouží,
kdo na dobrý věci sází...
Zraňuje princezny doba ta
ve který právě žít musí,
v pohádkách naděje drží se líp,
kéž ani tady se neudusí...

Nepatří tam, a víte proč,
ta bytost éterická?
Škoda bylo by jí na život svázaný,
moc vzácná a energická.
Ale tady...
VOUS AVEZ TRISTE MINE,
PRINCEZNO...