Smrt

Probouzím se v tmách,
poříd v temnotě se nacházím,
odešel smích, přišel pláč,
promiň, ale odcházím.

Odcházím odtud,
z života svého,
budu snad klidně spát,
když odejdu z života lidského.

Probouzím se snáz,
život mne nebaví,
už zas jen pláč,
slzy ukončily pomatené snění.

O lásce píšou v dobrém,
proč pravdu nepoví?
Necci odejít ve zlém,
ale myšlenky se hádají.

Snad už nadešel čas,
kdy zacinká zvon,
naposled pocítíš třas,
a zaslechneš polsední hrom.

Pak přejdeš do tmy tmoucí,
kde problémy se vzpouzí,
jeden přes druhý,
jak mě to tady nebaví!

Pak přijde pro nás pan nebo paní,
kteří ukončí naše pomatené snění,
na táhnou ruku,
ohneš se v trupu,
zastaví srdce,
člověče!Budeš spát sladce!

Za chvíli uvidíš bílo,
nebo šeru,
učínkuj už černá sílo!
na obloze zataženo.

Propadáš se do temnot,
a víš,
že život není chtíč,
jeden krok v před a zříš bílé světlo!

Miluji tě milý nikdo,
Máš mne nasvědomí,
jsi rád?

Probouzím se v oamnění,
promiň,nešlo to snáz.

Doufám,že nebolí tě tělo,
smrti se mi zachtělo.

Teď ležím tu já,
V tvém srdci dávno ne jediná...

Nevěděls,jak moc smi ublížil,
umírám,
pomalu se k tobě přiblížím....
Dnes naposled...

Usínám...