nic nebolí, tak jako žít
nic nebolí, tak jako žít
nic nebolí, tak jako žít
zas cedím novej den
sám sobě jak indickej čaj
ze sáčku černejch drobků
co čas mi ze stolu smet
zas žiletky tahám si ven
z dlaní co mi tam daj
ti co znaj mou hrobku
můj život, celej můj svět
zas mý srdce bije si dál
i když sákne přes fáč
krev co jsem ti dal
zas jak by se smál
slyším svůj vlastní pláč
říkat „tak už to sbal“
zas šeptám si cizí verš
co v hlavě ho mám
zas mačkám duši jak veš
tu bolest já dobře znám
nic nebolí, tak jako žít
zas cedím novej den
sám sobě jak indickej čaj
ze sáčku černejch drobků
co čas mi ze stolu smet
zas žiletky tahám si ven
z dlaní co mi tam daj
ti co znaj mou hrobku
můj život, celej můj svět
zas mý srdce bije si dál
i když sákne přes fáč
krev co jsem ti dal
zas jak by se smál
slyším svůj vlastní pláč
říkat „tak už to sbal“
zas šeptám si cizí verš
co v hlavě ho mám
zas mačkám duši jak veš
tu bolest já dobře znám
nic nebolí, tak jako žít
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
TiskKomentáře
je v tom obrovská myšlenka...občas to bolí, ale myslím, že si za to skoro vždy můžeme sami...
02.02.2006 19:45:00 | Trdlo
ach kulishacku, tva slova bolí, ale ,,život" si myslím zas tolik ne - to, co bolí, jen ,,přežívání"!Myslím...alespoň mě ano. Jinak moc dojemné metafory...moc
31.01.2006 14:54:00 | Markét
Své verše si psát, a odolávat ranám osudu, je jediný co můžu dát, co tu zbyde, když tu nebudu...
21.01.2006 10:56:00 | Krtica