Kněz si ruce myje

Otče, svěřit se vám musím,
Již dlouho to v sobě dusím.
Ten strašný hřích,
Co mě provází.
Pořád slyším smích,
Brzy ke mně dorazí..
Hřích proti bohu,
Už jen život si vzít mohu.

Tak to ze sebe vypusť synu
A bůh ti odpustí tvou vinu.
Božské je odpouštět,
Lidské trestat.
Tak řekni těch pár vět,
Jen tak můžeš obstát.
Jsem služebník hospodina,
Nechť je ti odpuštěna tvá vina.

Tak stalo se to poprvé,
Že upsal jsem se kapkou své krve,
Ďáblu jsem se upsal.
Pochopte Otče, nevěděl jsem jak dále.
On služebníkem mi zůstal,
Řekl, že mně učiní králem.
Tak jsem s ním obcoval,
On co jsem žádal mi daroval.

Ale už nadchází ta chvíle,
Kdy mu musím duši dát.
Už podléhám té síle,
Nemohl jsem vám dále lhát.

Tak na hřbitově o půlnoci
Na mě počkej synu, budu ti ku pomoci.
Tam za křiku havraním,
Dám ti poslední pomazání,
Tak tě zachráním,
Nikdo tomu nezabrání.
A nyní už jdi,
Nashledanou u hřbitovní zdi.

Už odbila půlnoc těsně,
Oba se tam sešli přesně.
I havrani krákali
A měsíc svítil.
Hvězdy při tom plakaly,
Veliký hřích se řítil.
V tu chvíli se měsíc zbarvil doruda,
Jako nějaká bájná obluda.

Tak poklekni synu, před tento kříž,
Budeme tak k bohu blíž.
Zavři oči
A modli se,
Milost na zem vkročí,
Hlavou o koleno opři se.
To co mi kážeš Otče provedu,
Snad tím Ďábla podvedu.

A tu kněz vytáhl dýku
A bodnutím ho zabil.
Dopustil se nejhoršího hříchu,
Ale myslel, že mu to bůh pravil.

A tak se kněz vrahem stal,
Až teď si uvědomil, co udělal.
Prosil o milost všechny svaté,
Přišel o rozum dočista.
Plácal páté přes deváté,
Ať je to proň očista.
A v tu noc přestal knězem být
A každou půlnoc si musel ruce mýt.

A tak peklo vyhrálo,
Mělo duši, a kněze uvedlo na scestí.
Pěkné je to pramálo
A nic dobrého to nevěstí.