Dopis na rozloučenou...

Já píši dopis horám svým
s tichým,tajným poselstvím.
Už nikdo mě neuslyší
já v tichosti budu klít.
Tak píši dopis smutný
a píši ho v slzách svých:


Odpusťte mi hory mé,
odpusťte tu troufalost.
Vy vzaly jste mi mé milé
a stále nemáte dost.
Vy vzaly jse mi lásku a duši.

Vy chladné skály
nemáte vřelé city.
Zanecháte krvavé rány
v srdci mém ostré břity.

Jsem zoufalá dívka
v mém srdci je zabodnutá dýka,
těžce se mi dýchá,
nemohu plakat už mám i vyschlé slzy
vím, vzdala jsem to příliš brzy,
možná mě to trochu mrzí...

Zauzlovala jsem svá lana,
díky Vám jsem život vzdala
a Vás hory vysoké...jsem zatratila.

Jsem sama uprostřed vysokých skal
stojím a přemýšlím o svém snu.
Nechápu, proč mi ho osud vzal.
Proč propadla jsem se do temnoty dnů.

Končím dopis svůj.
Snad najde ho ten, kdo měl.
Snad pochopí, co jsem chtěla říct
snad bude se mnou i ten, co odešel dřív.

Sbohem hory vysoké. Sbohem milované skály,
přestože vzaly jste mi vše,
byla jsem ráda s Vámi......