Má úroveň

Snad nejsem vážně dobrá,
jestli to tak cítíte...
Hodně o mě víte,
jen málo nevíte...

Nepozdravit uctivě,
je chyba velká, podle vás...
Já jsem ji udělala zas,
vím, je to pravda, bez příkras.

Ukázka vnitřní ceny a hodnoty,
vy máte ji, to cítím kudy jdu,
jenže já nikdy dobrá jak vy nebudu
a zazlívám to svému osudu...

No jo, nechovám se jak bych měla,
nejsem dost asi ve smýšlení čistá,
ani dost chytrá, ani dost sebejistá,
odkrývám slabiny své a bolavá místa.

Nebo mám jenom jinde hodnoty,
mě děti nevstávají a ne, nevadí mi to,
a když neřeknou „ahoj“ tak to mi není líto,
pro mě není to podstatný a oni ví to...

Je to opravdu tak vážná chyba..? 
Někdy dítě nepozdraví, když kamsi letí,
ale potom přijde si k vám pro objetí,
a mě jsou stejně milé tyhle moje děti...

Hloupý chyby, já vím, dělám často,
snad mě to, třeba, možná jednou přejde,
chci být v tom jako vy, to mi nejde,
ani co chci říct se do slov mi nevejde...