Smutek má svou vlastní tvář

Smutek,
To slovo tak známé,
Tak proč ten koho jsem milovala málem utek?
Láska a chtíč, to není to samé.

Smutek, co to vlastně je?
Je to ten pocit, kdy chce se mi brečet,
Když chci aby moje city byli tvoje,
Tak proč chci jen ječet.

Ječet do světa, ty slova lásky,
Co jsou tak sladká,
Chci abys čechral moje vlásky,
Ale nesměla by to být chvíle krátká.

Smutek, to je to co ničí život lidem,
Je to něco a přece nic,
To, co se nedá řešit s klidem,
A pokud na polštáři brečíš, je toho mnohem víc.

Smutek, to slovo mocné tak,
Že dokáže tisíce věcí,
Už nevydržím takový tlak,
Cítím se jak v kleci..