Vezmu si pár tabletek,
přejde bolest, přejde vztek,
stáhnu černou krajku,
všechno bude v cajku...
Jak přejít, když není most,
je tu jenom vztek a zlost,
proč mě trápí nevinnost?
To že neumím říct dost!
Věčně z léků v opojení,
čekám na co? Na znamení?
Až mě sestra zeshora,
dá vědět, že padla závora.
Zapomeň mé jméno, zlatíčko,
tablet v kapse mám plné platíčko,
za ségrou chci, měla bych, musím,
sem vůbec nepatřím, tady se dusím...
Až vyčteš mi, že tohle se nedělá,
jak chápat bys mohla, věděla,
ona mě volá, nahoru k sobě,
že jinak to neskončí tušíme obě.
Musí to tak být,
umřít, nepřežít...
Vždyť mě nepřemůže čas,
žít budu dál, žiju ve vás...
Naordinuj si radost a čas,
určitě pár dobrých přátel ještě zbylo,
co nehalí je maska!
A dej se s nima v Dílo...!
Zas zarodí se láska,
byť snad je ďáblův špás(?)!
(Či spíše boží hlas?)
Láska, co chcem žít v ní, když ona také v nás...
17.03.2011 02:48:00 | Špáďa
Když přijde moc bolesti, člověk již není s to žít dál s de facto dětským optimismem a "úspěšně" v povrchní radosti utíkat sám před sebou. A strašně to chce zpět. Všechno, nebo nic. Jenže víra v život, zrozená po druhé, víra v život, která si je bytostně vědoma hlubokých až skoro nepřekonatelných strastí, které nikdy zcela nepřebolí, je hlubší a cennější. Věř mi, že jen tak rádoby moudře nekecám.
14.03.2011 22:58:00 | Juan Francesco de Faro
Tabletky vypadaji fajn ale pak ti pumpujou žaludek a nebo tě najdou ve zvratcich já to zažila a věř mi že je to hnus.Lepší je odjejít decentně,třeba v cizí zemi se ztratit v horách.Jenže v přírodě se člověku chce žít,naše bolesti jsou malicherné.Taky už často nemůžu...
14.03.2011 14:51:00 | la loba