Ráno je hůř než večer

Místo holky spím s depresí,
Čekám než mě osud oběsí.
Usínám s hrozným pocitem
V tom tichu hlasitém.

Spánek je jediná věc sladká,
Na něj je i deprese krátká.
Kéž se tak nevzbudit,
Už se nikdy nevzbudit.

Ovšem ráno je hůř než večer,
Jen kousek mi chybí abych brečel.
Tak je to den, co den,
Nejde z toho ven.

Jsem ztracen v těchto temných chodbách,
Před sebe se do toho pekla dívám v mdlobách.
Možná za to nemůžu, možná to tak má být,
Nebo jen nechci osud do vlastních rukou vzít.