Holčičce Gabrielle

Jako by průvan zhasl svíce...
Není tu holčička, andílek, více...

To není člověk, kdo může tak nenávidět,
že děti spíš zabít, než s matkou je vidět...

Něco tak strašného, chtít se mstít,
dcerku a synka chtít utopit...

Proč se to děje, čemu to slouží,
kolik je žen, které po dětech touží?

Přáno jim je jen prázdnou náruč mít,
a jiní dětská srdce nutí přestat bít.

Není slov, která by bolest vyjádřily...
Děvčátko, mohlo žít, v tuhle chvíli...

A nežije... Proč osud tomu takhle chtěl,
kam odešla ta malá Gabrielle...?

Zní po nocích, Gabrielle, Gabrielle...
To z Tebe anděla Bůh mít měl?

Tvůj otec rozhodl, že zemřeš tak maličká...
Bráška měl štěstí... Ty jsi teď nebeská holčička.

Bolí to, tisíce je vás takových...
Nikdy se nevrátí zpátky váš smích...